7.6.2006

DIABETES MELLITUS NEBOLI CUKROVKA

Diabetes mellitus neboli cukrovka je souhrnný název pro několik různých onemocnění. Jejich společným projevem je zvýšená hladina cukru v krvi.

Rozhodující mírou se na regulaci množství cukru v krvi podílí hormon inzulín. Pomáhá buňkám v těle cukr vychytávat, aby ho mohly využít jako zdroj energie. Inzulín tvoří b-buňky ve slinivce břišní. Odtud se vylučuje do krve a potom se váže na inzulínové receptory, které jsou uložené zejména na povrchu jaterních, svalových, tukových buněk. Teprve po navázání inzulínu na receptor může cukr vstoupit do cílové buňky. Mezi jídly slinivka vylučuje do krve malé tzv. bazální množství inzulínu. Po jídle se zvyšuje hladina cukru v krvi a současně s ní se zvyšuje i vylučované množství inzulínu. Tak se všechen cukr dostane do buněk a je využit jako zdroj energie nebo uložen do zásoby. Jakmile inzulín splní svoji úlohu, je rozložen.

Příčinou cukrovky je nedostatečné působení hormonu inzulínu v cílových buňkách. Sníží se transport cukru do buněk, které tak trpí nedostatkem energie, a proto se zvyšuje uvolňování cukru z jater. V játrech vzniká buď novotvorbou  nebo štěpením zásobní látky glykogenu. Tak hladina cukru v krvi ještě víc stoupne. Když vzroste množství cukru v krvi nad určitou mez tzv. ledvinný práh, cukr odchází močí a strhává s sebou vodu. Krev se zahustí, a tím se koncentrace cukru opět zvýší.

Rozlišujeme následující typy cukrovky:
  • cukrovka 1.typu
  • cukrovka 2.typu
  • cukrovka v těhotenství
  • ostatní specifické typy cukrovky

Cukrovka 1.typu se vyznačuje absolutním nedostatkem inzulínu v těle. U osob s genetickou predispozicí dochází k reakci buněk, které za normálních podmínek ničí jen cizorodé a změněné buňky, proti normálním b-buňkám  vlastní slinivky břišní. Cukrovka se projeví teprve, když je zničeno asi 90% buněk produkujících inzulín. Rychlost zániku těchto buněk bývá různá. Velmi rychle tento proces probíhá v dětství a dospívání. Pro dospělé je typický spíš pomalý průběh. K manifestaci onemocnění dojde zpravidla po větší fyzické eventuálně psychické zátěži např. infekce, trauma. Buňky produkující inzulín jsou zničeny, proto ho musíme po celý další život pacienta dodávat do těla injekčně. Dietní a režimová opatření jsou samozřejmě nezbytná.


         Obr.: Pomůcky pro aplikaci inzulínu

Cukrovka 2.typu postihuje častěji starší osoby s nadváhou a obezitou. Tento typ je charakterizován hlavně nedostatečnou citlivostí tkání k účinkům inzulínu tj.inzulínorezistencí.  K dosažení normální hladiny cukru v krvi je nutné zvýšené množství inzulínu  Určitý stupeň poruchy vylučování inzulínu  najdeme i zde. Vázne uvolňování již vytvořeného inzulínu ze slinivky po stimulaci potravou. Cukrovka 2.typu bývá spojena s řadou dalších metabolických odchylek, např. vysokým krevním tlakem. Při léčbě stačí někdy jen dodržovat dietní a režimová opatření, která doporučí ošetřující lékař, případně redukce hmotnosti. Jindy musíme podávat léky  zlepšující uvolňování inzulínu nebo zvyšující citlivost tkání na inzulín. Další skupinou látek, které lze použít, jsou preparáty blokující vstřebávání cukru ze střeva. V některých případech se musí podávat inzulín. Cukrovkou druhého typu trpí téměř 90% diabetiků.

Cukrovka v těhotenství vzniká nejčastěji mezi 24-28. týdnem. Některé hormony vylučované placentou působí proti účinkům inzulínu. Také tady spolupůsobí inzulínorezistence. V naprosté většině případů po porodu mizí, ale u těchto žen je zvýšeno riziko výskytu cukrovky 2.typu. V těhotenství  nelze použít k léčbě cukrovky žádné výše uvedené léky. Pokud nestačí dodržování diabetické diety musí být přidána k této léčbě aplikace inzulínu.

Mezi ostatní specifické typy cukrovky patří cukrovka vyvolaná onemocněním slinivky břišní, hormonálními poruchami, chemicky a léky indukovaná cukrovka atd.

Na závěr chci ještě jednou zdůraznit, že u všech typů cukrovky jsou základem léčby dietní a režimová opatření. Ta se stejně jako léčbu má stanovit váš ošetřující lékař, neboť se u jednotlivých typů cukrovky poněkud liší.

 

Proč sledovat a regulovat hladinu cukru v krvi?

Zvýšená hladina cukru v krvi je společná  všem typům cukrovky. Tento stav může přetrvávat někdy kratší, někdy delší dobu, než dojde k projevům onemocnění. Mezi klasické příznaky diabetu patří žízeň, časté močení i během noci, hubnutí při normální chuti k jídlu, únavnost, přechodné poruchy zrakové ostrosti, náchylnost k infekcím. Tyto potíže mohou být vyjádřeny u každého nemocného v různé míře, některé mohou převažovat, jiné mohou chybět. Jak a kdy se cukrovka projeví záleží na jejím typu, na věku, zdravotním stavu i životním stylu postiženého. Často cukrovka, zejména 2.typu, probíhá dlouhou dobu bez příznaků nebo jsou potíže velmi mírné a jsou přehlíženy a připisovány jiným příčinám např. pokročilému věku. Onemocnění na sebe tedy může upozornit až komplikací, a to jak akutní tak i pozdní, např. brněním a křečemi v nohou, opakovanými infekcemi, těžkou paradentózou.

Akutní komplikace cukrovky jsou hyperglykemické (hladina cukru v krvi je vysoká) ketoacidotické (v krvi jsou přítomny ketolátky) koma a hyperglykemické neketoacidotické koma.

Při vzniku hyperglykemického ketoacidotického komatu se situace se může vyvinout následovně: inzulín v těle chybí cukr nemůže vstupovat do buněk, buňky nemohou přeměnit cukr na energii a trpí jejím nedostatkem. Proto začnou používat jako zdroj energie tuky. Při spalování tuků vznikají  a dostávají se do krve tzv. ketolátky, které okyselují vnitřní prostředí těla. Tím se zvýší v krvi množství některých minerálů, které vystupují z buněk, jako reakce na zvýšení hladiny cukru v krvi a přítomnost ketolátek. Cukr při překročení určité koncentrace odchází ledvinami do moči, strhává s sebou vodu a minerály. Do moči odcházejí i ketolátky. Tak se vnitřní prostředí ještě více zahustí a celý rozvrat vnitřního prostředí se prohlubuje. Pacient pociťuje následující příznaky: slabost, malátnost, únavu, žízeň, často močí, nevolnost, nechutenství, zvracení, bolesti břicha. Kůže nemocného je suchá a teplá, sliznice jsou oschlé. Z dechu postiženého je cítit aceton, který vzniká z výše zmíněných ketolátek. Aceton najdeme i v moči, pokud jí vyšetříme nejčastěji diagnostickým proužkem DiaPhan. Když není nemocný léčen končí bezvědomím a smrtí. Stav se vyvíjí během hodin a dní. Rychleji se vyvine u pacientů léčených inzulínem, který je podáván inzulínovou pumpou. Tato komplikace častěji vzniká tam, kde inzulín v těle chybí např. u cukrovka 1.typu. Stav může vzniknout jako první projev cukrovky nebo při horečnatém onemocnění, ale jeho nejčastější příčinou je nedodržování dietních, režimových opatření  eventuálně nedostatečná aplikace inzulínu.

U postižených s poruchou sekrece inzulínu a sníženou citlivostí tkání na inzulín, tedy při jeho relativním nedostatku, např. u cukrovky 2.typu, se vyvíjí trochu odlišný obraz. Inzulín v těle přítomný dokáže zabránit tvorbě ketolátek, ale nedokáže zajistit odsun cukru do buněk. Stav se vyvíjí obvykle dny až týdny. Množství cukru stoupá až  k velmi vysokým hodnotám, zvýší se i množství  některých minerálů v krvi. Opět i zde dojde k úniku většího množství vody ledvinami, a tak je, stejně jako v předešlém případě, narušena rovnováha vody a v ní rozpuštěných látek. Ve vnitřním prostředí těla je nedostatek vody. Tento stav se nazývá dehydratace. Nemocný pociťuje slabost, únavu, malátnost, žízeň, často močí, i když množství přijímaných tekutin může malé, kůže je suchá a teplá, sliznice jsou oschlé. Bez odborného lékařského zásahu končí stav bezvědomím a smrtí. Tuto akutní komplikaci cukrovky pojmenujeme hyperglykemické neketoacidotické (nevznikají ketolátky) koma. Může být prvním projevem dosud nepoznané cukrovky nebo se objeví u pacientů, kteří se již s cukrovkou léčí, při užívání některých typů léků např. diuretik (tyto léky podporují vylučování vody ledvinami z organismu), při nedostatečném příjmu tekutin ( u starších osob je sníženo vnímání žízně), v průběhu jiných onemocnění např. infekce močových cest. Nejčastější příčinou bývá ale špatná spolupráce pacienta. Nedodržování diabetické diety, tedy zvýšený příjem cukrů (složených i jednoduchých  v potravě), a jiná pochybení v režimových a léčebných opatřeních.

Obě výše stručně popsané komplikace cukrovky vyžadují pobyt pacienta v nemocnici a energickou léčbu inzulínem, dodání chybějící vody a eventuálně i některých minerálů podle stavu pacienta. Lepší je ovšem těmto život ohrožujícím stavům předcházet dodržováním obsahu cukrů v dietě a léčebného režimu, který stanovil váš ošetřující lékař.

Chronické komplikace  či pozdní následky trvale vyšší hladiny cukru v krvi  se vyvíjejí pět a více let především u těch pacientů, kteří nedostatečně dodržují léčebný režim a dietní opatření. Poškozeny mohou být cévy a nervy kdekoliv v těle. Poruchy postihují ve zvýšené míře oči, ledviny, dolní končetiny,  krevní oběh, trávicí ústrojí, močopohlavní orgány. Není možné předvídat, jaká komplikace se u kterého diabetika projeví. Určitou roli tady hraje dědičný sklon.

Když je přítomno v krvi větší množství cukru, ten se nekontrolovatelně váže na všechny bílkoviny, s kterými přichází do styku. To platí zejména pro bílkoviny ve stěně cév. Tak se urychlí průběh arteriosklerózy, která postihuje střední a velké tepny. V kapilárách dojde pod vlivem změny vlastností bílkovin ke zmnožení mimobuněčné hmoty v jejich stěně. Tak se změní její fyzikálně – chemické vlastnosti a zvýší se její propustnost. Voda a některé látky z krve pronikají do tkání. Výše popsaným způsobem je poškozena i funkce červených krvinek, bílých krvinek, krevních destiček. Pro vznik chorobných změn je významná reakce cukru s krevním barvivem (hemoglobinem), která způsobí poruchu pružnosti červené krvinky. Takové krvinky nemohou projít nejjemnějšími kapilárami a předat ve tkáních kyslík.

Chorobné stavy, které na tomto místě popíšeme, se vyskytují výhradně při onemocnění cukrovkou. Naproti tomu již zmíněná arteriosklerosa i u nemocných bez cukrovky.

Poškození očí
V oku dochází k nejvýznamnějším změnám na sítnici. Stěny kapilár jsou  propustnější. Voda, bílkoviny a tuky z krve vystupují do sítnice. Tyto změny jsou při vyšetření viditelné na očním pozadí. Vzniká otok. Ten je velmi nebezpečný v oblasti nejostřejšího vidění, kde vede až ke ztrátě zraku. Červené krvinky nejsou tak pružné, aby prošly všemi drobnými kapilárami sítnice. Zde se v důsledku nedostatku kyslíku začnou kapiláry rozšiřovat. Vytvářejí se na nich výdutě a drobná krvácení. Tvoří se také nové kapiláry. Tělo se snaží sítnici lépe vyživovat. Nově vytvořené kapiláry nepřinášejí výživu ale zkázu. Jsou křehké, dochází z nich ke krvácení do struktur sítnice a sklivce ( Část oka mezi čočkou a sítnicí. Aby byl zachován zrak musí být sklivec čirý.). Masivní nebo opakovaná krvácení mají za následek ztrátu zraku. Na poškozených místech sítnice se zmnoží vazivo a uzavře cévy. Tahem vaziva může dojít k odchlípení sítnice od nervových struktur oka.Výsledkem je opět poškození až ztráta zraku.

Poškození ledvin
V ledvinách se stěna jemných kapilár, které umožňují filtraci krve, stává tlustší. Opět se zvětší její propust pro látky rozpuštěné v krvi. Spolupůsobí také zvýšený průtok krve a vyšší tlak v kapilárách. Další závažnou změnou je zmnožení okolních buněk a vaziva, které kapiláry utlačuje. Klubíčka kapilár, jenž v ledvinách filtrují krev, nejsou funkční, zanikají. Tak výkonnost ledvin, při očišťování vnitřního prostředí těla, klesá. Nakonec ledviny selhávají úplně.

Ve tkáních nezávislých na inzulínu (nervy, oční čočka) dochází k přeměně krevního cukru na cukerný alkohol (sorbitol). Tato neobvyklá cesta odbourání cukru je využívána ve stavu nouze, když se cukr v krvi a tím pádem i v těchto tkáních hromadí. Cukerný alkohol (sorbitol) není za normálních podmínek v těle přítomen.

Postižení dolních končetin
K poškození vedení vzruchu jednotlivými nervy, může dojít kdekoliv v těle. Následky vidíme nejčastěji na dolních končetinách. Je snížena citlivost na dotyk, vibrace i bolest. Nohy často brní nebo bolí. Zde se kombinují poruchy nervů obvykle i se špatným prokrvením.

Syndrom diabetické nohy je nejen významným zdravotnickým a společenským ale také ekonomickým problémem. Jeho léčba bývá vždy velmi nákladná, na rozdíl od jeho prevence.  V případě, že syndrom diabetické nohy vede k amputaci končetiny, je hojení často spojeno s prodlouženou hospitalizací i rehabilitací. Pacient se stane invalidním, závislým na svém okolí, potřebuje zvýšenou  péči a sociální služby. Zhruba  40-60% netraumatických amputací dolních končetin je provedeno u diabetiků.
Syndrom diabetické nohy je definován podle WHO jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolních končetin. Nejzávažnějšími rizikovými faktory pro vznik diabetických ulcerací jsou senzomotorická a periferní sympatická neuropatie. Více než polovina všech diabetiků trpí významnou neuropatií postihující dolní končetiny.

Desatero péče o nohy pro diabetiky:
  • Prohlížejte své nohy denně. Pokud hůře vidíte, požádejte o pomoc partnera nebo někoho blízkého. Nemůžete-li si prohlédnout chodidlo zespodu, použijte zrcadlo. Nezapomeňte prohlédnout meziprstí, zda se tam nevytvořily praskliny, puchýře apod.
  • Nohy denně koupejte v teplé vodě. Teplotu vody změřte teploměrem, nespoléhejte se na své pocity, mohlo by dojít k opaření. Voda má mít nejvýše 37°C. U velkého procenta diabetiků je přítomna diabetická neuropatie, aniž si to uvědomují. Proto mají sníženou citlivost na teplo, chlad, bolest a tedy hrozí vyšší riziko popálení, opaření, poranění z otlaku apod.
  • Po koupeli osušte pečlivě měkkým ručníkem, nezapomeňte na meziprstí – jemně dotykem ne třením.
  • Nehty stříhejte rovně, nejlépe kleštičkami nebo nůžkami s kulatou špičkou. Tvrdou kůži na patách a pod prsty odstraňujte pemzou. Nepoužívejte ostré nástroje – nože žiletky apod. Navštěvujete-li pedikúru, upozorněte svoji pedikérku, že jste diabetik. Pedikérka upraví teplotu vody, při ošetření dá větší pozor na případná poranění a pokud k nim přes všechnu opatrnost dojde, správně je ošetří.
  • Používejte zvláčňující krém na kůži nohou, při jeho nanášení vynecháte meziprstí. V meziprstí je predilekčním místem pro vznik mykóz a přítomnost krému zvyšuje riziko myotické infekce.
  • Noste ponožky z přírodních materiálů (bavlna, vlna) bez škrtícího lemu nebo gumičky.
  • Boty diabetika by měly být pohodlné, s kulatou špičkou, nejlépe na šněrování nebo suchý zip. Vhodné jsou speciální boty přímo určené pro diabetiky, které je možné koupit s prodejnách zdravotnických potřeb. Naopak naprosto nevhodnou obuví jsou lodičky na vysokém podpatku, boty s úzkou špičkou, sandály, holínky pro dlouhodobé nošení.



  • Než si boty obujete vyklepejte je a pro jistotu sáhněte dovnitř, tak případně odstraníte kamínky a narovnáte shrnutou vnitřní vložku.
  • Jestliže již otlak či oděrka již vznikly, vydezinfikujte je a bedlivě sledujte jejich hojení.  Pokud se nehojí, okolí je zarudlé, oteklé, v ráně je hnis, bolí, vyhledejte co nejdříve chirurgickou ambulanci nebo svého ošetřujícího lékaře, aby poranění řádně ošetřil. Bolest není u diabetika spolehlivým příznakem, velmi často může chybět.
  • Nechoďte bosi ani naboso, pokud toto činíte, zvyšujete mnohokrát riziko poranění.

 

 Měření hladiny cukru v krvi

Měření hladiny cukru v krvi pacientem v domácím prostředí je nedílnou součástí sebesledování cizím slovem selfmonitoringu. Doma používají diabetici ve většině případů k měření hladiny cukru v krvi přístroje- glukometry. Pacient si odběrovou lancetou odebere z prstu kapku krve, kterou nanese na diagnostický proužek. Přístroj změří z této kapky hladinu cukru v krvi. Některé přístroje umožňují i odběr z jiných míst než z prstu, např. předloktí.


Obr.: Různé typy používaných glukometrů 

Tento přístroj si může zakoupit každý diabetik. Za zdravotního pojištění mají přístroj hrazený diabetici na třech a více dávkách inzulínu denně nebo na inzulínové pumpě.

Jedna změřená glykémie nám ukazuje aktuální množství cukru v krvi. Nic nám neříká o vývoji tohoto stavu, zda je hladina cukru stabilní, stoupá či klesá. Jedno měření mám může dotvořit obraz aktuální situace, např. před řízením vozidla, po aplikaci větší dávky inzulínu, po nezvyklé, neplánované námaze apod. Více informací o změnách hladiny cukru v krvi během dne v závislosti na příjmu potravy a pohybové aktivitě nám poskytují glykemické profily. Tak označujeme několik za sebou jdoucích měření glykémií. Nejčastěji jsou používány velký a malý glykemický profil. Malý glykemický profil je tvořen obvykle z 3-5 měření, před hlavními jídly a eventuálně před spaním a v noci. Velký glykemický profil (6-8 měření) je kontrola glykémie před a dvě hodiny po každém hlavním jídle, před spaním a ve 2 hodiny ráno.

Jak často si glykemické profily měřit? Režim domácího měření si stanovíte po dohodě se svým ošetřujícím lékařem. Závisí na typu cukrovky, na kolísání hladin cukru v krvi- jinak řečeno na labilitě cukrovky, na věku pacienta a přítomnosti komplikací diabetu. Velmi často se musí měřit děti, těhotné ženy a diabetici léčení pomocí inzulínové pumpy. Také u pacientů, jejichž hladiny cukru v krvi velmi kolísají, jsou nutné častější kontroly glykémií. Četnější kontroly glykémií doporučí ošetřující lékař i v průběhu onemocnění. Stabilizovaní nemocní, léčení intezifikovaným inzulinovým režimem, by si měli změřit dvakrát týdně malý glykemický profil (3 měření) nebo alespoň dvě po sobě jdoucí glykémie ve dvou různých dnech. Nemocní léčení konvenčními inzulinovými režimy, tabletami  nebo dietou si změří malý glykemický profil jednou za 7-10 dní. Ve dnech, kdy si pacient neměří glykémii, je vhodné vyšetřit-glykosurii- hladinu cukru v moči a vyloučit tak i přítomnost ketolátek. To provedeme pomocí diagnostických proužků Diaphan. Tato vyšetření mají ověřit, zda máme svoji chorobu plně pod kontrolou a pomoci nám odhalit případnou chybu v režimu nebo dietě.

Odlišný cíl mají měření glykémie za zvláštních situací Je nanejvýš přínosné otestovat každou změnu jídelního či pohybového režimu glykemickým  profilem. Tak nejlépe odhalíme eventuální nedostatky této změny. Změřit glykémii je nutné, když je objeví subjektivní nebo objektivní známky vysokých  či nízkých hodnot glykémie. Pokud je naměřená hodnota vysoká nebo nízká, je potřeba situaci řešit . Po té je nutné glykémii zkontrolovat opakovaným měřením.

Každou naměřenou hodnotu je třeba si zaznamenat. K výsledku měření samozřejmě napíšeme i datum, čas či denní dobu, případně i poznámky o okolnostech měření. Například 14.06.2003 v 15 00 hod. 3,2 mmol/l - větší fyzická námaha.

 

Jaké jsou tedy základní zásady diety při onemocnění cukrovkou?

Je nutné dodržovat pravidelný denní režim. Jíst pět nebo šest menších jídel denně. Z toho by měla být tři jídla hlavní ( snídaně, oběd, večeře ), mezi kterými musí být pěti lépe šesti hodinová prodleva. Do této přestávky  je vhodné vložit asi po třech hodinách malé jídlo ( svačina dopoledne, odpoledne, druhá večeře ). Tento režim je možné po dohodě s ošetřujícím lékařem upravit, např. v některých případech je vhodné nebo možné druhou večeři vynechat.

Které potraviny musí pacient s cukrovkou z diety vyloučit?
Diabetik nesmí jíst cukr, med a všechny pokrmy jimi oslazené. Pod pojmem cukr rozumíme v našich podmínkách hlavně cukr řepný či třtinový (sacharózu) nebo cukr hroznový (glukózu). Tyto takzvané jednoduché cukry rychle přestupují  ze střeva do krve. Tak prudce vzroste množství cukru v krvi. Na to tělo nemocného odpoví nedostatečně. Inzulínu se vyplaví ze slinivky málo nebo se uvolní pozdě, případně inzulín chybí v těle úplně. Hladina cukru může u nemocných cukrovkou přivětším přísunu těchto potravin vzrůstat až k život ohrožujícím hodnotám.

Složené sacharidy
V naší stravě se objevují i složené cukry. Nejčastěji jsou označovány následujícími přesnými i méně přesnými názvy: polysacharidy, složené sacharidy, pomalé glycidy, uhlohydráty, škroby. Složené sacharidy mají složitější chemickou stavbu. Jejich trávení a vstřebávání tedy trvá delší dobu a koncentrace cukru v krvi roste pomaleji. Těchto cukrů smí diabetik sníst jen určité množství denně.  Jejich obsah v dietě určí ošetřující lékař, s přihlédnutím k fyzické aktivitě, typu cukrovky, pohlaví, zdravotnímu stavu. Základní diabetická dieta jich obsahuje 225 g na den. Ty je nutno v průběhu dne rovnoměrně rozdělit. 6O g sacharidů by mělo připadnout na každé hlavní jídlo. 1O-15 g sacharidů  na jednotlivé svačiny a druhou večeři. Při pevně nastavené léčbě je nezbytné zachovávat v jednotlivých jídlech stále stejný obsah sacharidů.
Stejná množství sacharidů ovlivní hladinu cukru v krvi stejně. To znamená, že porce jídel se shodným obsahem těchto cukrů, můžeme v jídelním plánu navzájem vyměňovat. Odtud pochází tedy název výměnná jednotka, s kterým se můžete někdy setkat. Výměnná jednotka, jak je v našich podmínkách užívána, se rovná 12 g sacharidů. V některých zemích se pro zjednodušení používá výměnná jednotka obsahující 10g sacharidů. 

Složené cukry jsou obsaženy:
  • v obilí a mouce a ve všech výrobcích z nich
  • v luštěninách a ve výrobcích z luštěnin
  • v bramborách a ve výrobcích z brambor
  • v ovoci, ořechách, máku
Chléb, bílé i celozrnné pečivo jsou z hlediska  diabetické diety srovnatelné, protože obsah složených cukrů  v nich je téměř totožný. Výhoda chleba a celozrnného pečiva spočívá jen v přítomnost vlákniny a vitamínů skupiny B.

Vyjmenované potraviny musí pacient s cukrovkou pečlivě odvažovat alespoň první čtyři měsíce od počátku dodržování diety. Po dalších třech měsících  je vhodné se k vážení vrátit, abychom si ověřili správnost odhadu hmotnosti jednotlivých pokrmů. Vždy je nutné tato jídla vážit při zvýšených hladinách cukru v krvi, ať je příčina jakákoliv.

Sacharidy se vyskytují v malých množstvích také ve vnitřnostech, zelenině, mléce a kysaných mléčných výrobcích. Zde je jejich obsah malý a můžeme jej zanedbat.

Tuky a bílkoviny hladinu cukru v krvi neovlivňují. Léčbu diabetu ale nepříznivě ovlivňuje zvýšená inzulínová rezistence u pacientů s nadváhou či obezitou.

Tuky i bílkoviny také spolu s vlákninou mají vliv na glykemický index jednotlivých potravin obsahujících sacharidy. Glykemický index nás informuje o rychlosti uvolňování cukrů z jednotlivých potravin při trávení a zároveň o rychlosti s jakou stoupá glykémie.

Dodržování pitného režimu je pro diabetika nutností
Voda je významnou součástí potravy. Všechny základní děje v lidském těle probíhají ve vodném prostředí. Když hladina cukru v krvi překročí jistou mez, tzv. ledvinný práh, cukr odchází močí a strhává s sebou vodu. Proto je velmi důležitý dostatečný příjem tekutin u diabetiků. Měl by být asi 2,5-3 l denně, podle počasí a eventuální fyzické aktivity. Pokud ovšem není nutné příjem vody omezit z důvodu jiného onemocnění. Toto množství hradíme vodou nebo minerálními vodami, které ochutíme citronem. Mohou být slazené umělými sladidly jako všechny ostatní nápoje. Můžeme pít čaj černý, zelený, bylinkové čaje, které střídáme. Zrnková káva působí močopudně, proto ji do celkového příjmu tekutin raději nezapočítáme. 100% ovocné šťávy, i když nejsou přislazené cukrem, raději nepopíjíme. Obsahují ve velkém množství cukr z ovoce, proto použijeme nejvýše několik  kapek k ochucení vody. Všechny nápoje slazené řepným cukrem (sacharózou), hroznovým cukrem (glukózou ) nebo glukózovým sirupem jsou nevhodné, velmi rychle a výrazně by zvýšily hladinu cukru v krvi. Mléko, jestliže ho nevypijeme více než půl litru denně počítat nemusíme ( to neplatí pro diabetiky 1.typu ), ale je nutné si uvědomit, že mléko je spíš potravina než nápoj.

Alkohol nemocným cukrovkou nezakazujeme. Jeho pravidelná konzumace však není vhodná. Je zdrojem velkého množství zbytečných kalorií, což je na závadu zejména tam, kde je třeba snížit váhu. Nemocní, kteří jsou léčeni inzulínem nebo léky zvyšujícími produkci inzulínu slinivkou, musí být ještě opatrnější. Když hladina krevního cukru při léčbě inzulínem nebo léky zvyšujícími produkci inzulínu slinivkou klesne k příliš nízkým hodnotám, dojde k vyplavení zásob cukru z jater do krve. Tak se koncentrace cukru v krvi zvýší. U lidí, kteří popíjejí alkoholické nápoje pravidelně, není v játrech přítomna zásoba cukru, takže vývoj hypoglykémie (tj. stav kdy je hladina cukru v krvi příliš nízká) je u nich rychlejší a její následky těžší. Alkohol navíc maskuje příznaky hypoglykémie, což může mít pro nemocného ty nejvážnější následky.

Minerální látky, vitamíny a vláknina
Minerální látky a vitamíny spoluvytvářejí vnitřní prostředí těla a jsou jeho nezastupitelnou součástí při mnoha dějích. Pestrá a vyvážená strava nám jistě zaručí jejich dostatečný přísun. Nebylo prokázáno, že by zvýšené dávky některých vitamínů nebo minerálních látek příznivě ovlivňovaly průběh cukrovky.

Vláknina je obsažena v ovoci, zelenině, luštěninách, celozrnných výrobcích a nemletém masu. Neumíme ji štěpit, zůstává ve střevě a  je významná pro jejich správnou činnost. Může zpomalit vstřebávání ostatních živin do krve, ale tento vliv nelze přeceňovat. Také dokáže vytvořit pocit sytosti, proto bývá doporučována při redukčních dietách.

Umělá sladidla a Dia výrobky
I když diabetik nesmí jíst cukr a med, nemusí se zříci sladké chuti na celý život. Pokud si chce nápoj nebo pokrm osladit, použije tzv. umělá sladidla. Ta rozdělíme do dvou základních skupin. Kalorická sladidla, někdy se můžeme setkat s termínem náhradní cukry, mají podobnou chemickou strukturu jako hroznový cukr (glukóza) nebo řepný cukr (sacharóza). Obsahují také stejné množství kalorií. Mají jistý vliv na hladinu cukru v krvi (glykémii), avšak ta po jejich požití nestoupá tak prudce jako po cukru hroznovém nebo řepném. Snesou vyšší teploty, takže je lze použít při pečení. Do této skupiny patří, např. fruktóza, sorbitol.

Nekalorická sladidla, tedy umělá sladidla v užším slova smyslu, jsou látky, které mají s cukrem společnou pouze sladkou chuť. Neobsahují žádnou energii ani neovlivňují glykémii.  Pod různými obchodními názvy se skrývají směsi několika základních látek. Jsou to především sacharin, aspartam a acesulfam.

Aby mohl být výrobek označen Dia musí obsahovat jen do 3% cukru nebo medu. Oslazen je samozřejmě umělým sladidlem. Na obalu nebo kartičce přiložené k výrobku by mělo být uvedeno množství sacharidů, tuků, bílkovin, energie obsažených ve 100 g výrobku a název použitého umělého sladidla. Aby lépe chutnaly, jsou obvykle velkým zdrojem tuků a následně i energie. Obsahují složené sacharidy, proto mají významný vliv na hladinu cukru v krvi. Z toho vyplývá, že nelze je konzumovat neomezeně nebo mimo jídelní plán. Pacient je musí pečlivě odvažovat a zařazovat do jídelníčku výjimečně místo hlavního jídla.

Dietní opatření jsou léčebným prostředkem u mnoha onemocnění. Vlastně i zdraví lidé by se ve svém stravování měli řídit podle zásad racionální výživy.

Příklad jídelníčku sepsaného pacientem:
  množství druh snědeného jídla obsah sacharidů hodnocení
snídaně
3 ks
  
rohlík
máslo
90 g
0 g 

90 g
svačina

125 ml
50 g
120 g  
ovocný jogurt
rohlík
jablko
10 g
30 g
17 g 


57 g
oběd


250 ml
280 g
115 g
120 ml 
bramborová polévka
brambory
smažený řízek
pomerančový džus
20 g
50 g
10 g
10 g



90 g
svačina


200 ml
2x60 g

180g
mléko
rohlík
sýr
banán
10 g
70 g
0 g
28 g



108 g
večeře


110 g
200 g
200 g
250 ml 
hranolky
smažený sýr
pomerančový džus
bramborová polévka
25 g
20 g
20 g
20 g 



85 g
II.večeře
190g
50g 
přesnídávka
rohlík
20 g
30 g

50 g
celkem   480 g

Doporučené množství sacharidů  250g na den.
Má-li tento pacient určenou dietu 250g sacharidů na celý den, je již nyní jasné, že dávku překročil téměř jednou. Nemá uvedeny časy jídel, zato dlužno podotknout zapsal nejspíš vše. Množství sacharidů je tedy překročeno, navíc všechna jídla obsahují téměř stejná množství sacharidů tzn. že nejsou odlišena jídla hlavní a svačiny. V tuto chvíli pomineme smažené pochoutky.
Doporučení zní: vynechat rohlíky na svačiny, ponechat ovoce v množství nejvíce 120g, možno přidat tvaroh, ovoce jindy nahradit ovocným jogurtem 150 ml, k hlavním jídlům přidáme zeleninu- syrovou, dušenou apod. Pacient je léčený inzulínem, proto ponecháme na II.večeři 25g pečiva např. s tvarohem, sýrem, zeleninou.

Zlepšený jídelníček:
  množství druh snědeného jídla obsah sacharidů hodnocení
snídaně

120 g

50 g  
chléb
pomazánkové máslo
sýr plátky  
70 g
0 g
0 g


70 g
svačina 120 g    jablko 15 g 15 g
oběd


250 ml 
280 g
115 g
    
bramborové polévky
brambor
smažený řízek
rajče, paprika, okurka  
20 g
50 g
10 g 
0 g



80 g
svačina 150 ml ovocného jogurtu 15 g 15 g
večeře


200 g
200 g
250 ml
hranolky
smažený sýr
masový vývar se zeleninou
zeleninová obloha
50 g
20 g
0 g
0 g



70g
II.večeře

25 g

celozrnný rohlík
sýr
zelenina 
15 g
0 g
0 g


15 g
celkem   265 g

Jednodenní jídelníček může být zavádějící, proto je lepší alespoň občas vypracovat jídelníčky z více dní. Jsou-li ve stravování chyby, je co napravovat – upravíme-li dávky sacharidů, časy jídel, pitný režim.

Za kolektiv Diabetologické ambulance interního oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod

MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková

zpět

Projekt IROP

 

Akce měsíce

4D ultrazvuk V provozu

 

přihlášení

e - ambulance

eambulance

Nadstandardní pokoje

Nemocniční lékárna

Lékárna Nemocnice Havlíčkův Brod

Akce, aktuality

Placené služby

Zobrazte si  ceníky  placených služeb

Podrobnosti o operačních výkonech

Informace o jednotlivých operacích najdete...

Uzamykání oddělení

listopad - únor 18:30 - 5:00
březen - říjen  20:00 - 5:00 

Info servis

zubní pohotovost w.jpg

mammární poradna 2013 w.jpgplastická chirurgie w.jpg

poradna pro kojící maminky w.jpg porucha funkce štítné žlázy w.jpg

obezitologická ambulance w.jpg

klinicky psycholog 2013 w.jpg

 

 

Plánek nemocnice

planek

Práva pacientů přeložená do znakového jazyka

naleznete zde

Zřizovatel

Krajský úřad Kraje Vysočina
Zdravotnický portál Kraje Vysočina

Naleznete nás i na
facebook.gif 

 

Napsali o nás

7. srpna 2018
Rodit přijíždějí i matky odjinud
Mladá fronta DNES

Onkologická péče v Kraji Vysočina

více naleznete zde

Regulační poplatky

více naleznete ZDE

STOP násilí

http://stopnasili.cz/